Ženo, tancuj a vykrůcaj. Muži, nechej to ženě!

06.11.2020

Název je možná lehce metaforický, ale dle mého jasně definuje, co chci říci. Prostě bych ráda podpořila tu ženu, která se opravdu ženou cítí. Která má svou ženskou roli ráda a je šťastná za svou vnitřní roztančenou ženskou esenci. Která je vděčná za své ženské tělo a váží si svého vznešeného pohlaví. Která chce od lidí kolem sebe cítit, že oni to respektují. A která od svého muže vyžaduje to, aby byl jen opravdovým mužem spatřujícím její jedinečnou vniřní i vnější krásu, vnímajícím její každodenní tanečky a nepřebírajícím její ženské role.

Aniž si to možná jako ženy uvědomujeme, jednou z našich velkých vnitřních substancí je to, že chceme být spatřeny. Chceme být viděny v celé své podobě, a tak kvůli tomu vymýšlíme nejrůznější osobní i životní taneční vystoupení, při kterých bychom se mohly ukázat. Leckdy se nenápadně nakrucujeme a předvádíme před okolím, především pak před muži. A je to naprosto v přádku, ba dokonce je to přirozené. Dáváme na obdiv svoje těla v těch (podle nás) nejlepších modelech oblečení a podvědomě čekáme, že tím bude uviděna i naše jemná ženská duše. Malujeme se a zkrášlujeme svoje tváře nebo nosíme nejrůznější šperky, abychom se doma, v práci či ve společnosti ukázaly ve svém top osobitém lesku, díky kterému leckdy očekáváme pěkný kompliment alespoň na účet vzhledu.

Jasněěě, občas to s tím líčením dosti přeženeme, až nám ta centimetrová omítka při mluvení sama odpadává. Jindy si na sebe vezmeme tak šílený módní kousek, že nám z něj leze vše, co původně doma před zrcadem nelezlo. Nebo si prostě někdy na hlavě vytvoříme cosi, co připomíná třeba cukrovou vatu ala drdol šedesátá léta. Ale v každém případě to děláme s dobrým záměrem líbit se, ukázat se a cítit dobře. Tedy pokud se samozřejmě raději z nějaké asi pohodlnosti nepasujeme do role mouni od sporáku, která s čistým svědomím vleze do ócéčka s umaštěnou (chápej týden nemytou) hlavou a dva dny nečištěnými zuby...

My ženy to máme prostě v žilách

Však tahle kouzelná vlastnost se u žen objevuje už v útlém věku. Kdybyste pozorovali takovou tříletou a konvencemi nezkaženou holčičku, pak si jistě všimnete, jak se ráda předvádí před dospěláky, dělá nejrůznější emoční divadélka v přítomnosti svého táty a nebo se ráda prohlíží a tančí ve svých šatičkách před zrcadlem - pokud jí to tedy někdo z rodiny nezkazí nějakou svou parádní nemístnou poznámkou (jak je často ve zvyku) a tím malé princezně nevnukne program nízkého sebevědomí.

Takže vlastně tohle nakrucování máme v sobě pudově zakořeněné. Je to dáno už díky jemné ženské esenci a díky božské sexualitě, se kterou se rodíme. Ta se pak hodí pro zachování rodu v pozdějším věku, kdy tančíme před mužem, jehož jsme si vybraly k následnému případnému rozmnožování. Tudíž by se za to na nás neměl nikdo zlobit. A my ženy bychom si tuhle energii měly pěstovat a hýčkat nebo alespoň nenechat brát jinými lidmi, špatnými vztahy či těžkými životními příhodami, které nám dokáží nemilostrdně uzavřít srdce a pomohou maximálně zatvrdnout na těle. A když se tak náhodou stane a tahle naše ženská esence se vytratí, pak není nic jednoduššího, než na sobě začít pracovat a zase si to vše krásné vzít zpět. Vím o tom své - více v článku ,,Jak začala moje cesta...,,

Pokud se chceš dotknout ženy, řekni jí něco hanlivého na její vzhled. Jestli chceš ranit muže, ukaž mu jeho slabiny v mužství.

V dnešní digitální době je to krásně viditelné v online světě, kde na sociální sítě vystavujeme fotky, na kterých nám to jako dooost sluší. Ukazujeme sebe svému okolí, některé i celému světu, a opět očekáváme komplimenty (ať už v podobě lajků či komentů), stejně jako to očekávaly ženy kdysi třeba ve středověku, kdy mužům dávaly na obdiv svůj šarm a ve společnosti jiných žen se snažily být tou nejvíce atraktivní. Průšvih tedy někdy bývá, když stavíme svou zářivost jen a pouze na fyzickém vzhledu. Protože jak píši v článku Medicína jménem zářivá žena, celková krása nespočívá jen na tom, jak dokonale jsme nalíčené, ale jaký postoj máme k sobě samé uvnitř sebe a tím i jakou energii vysíláme do okolí.

Bohužel úštěpačným komentářům na vzhled se asi za svůj život nevyhne žádná kráska. Takové poznámky se nás méně či více dotknou za všech situací a občas se tyhle kecy vryjí do paměti na dlouhé roky dopředu. No která z nás někdy neslyšela slova jako: ,,Simtě smej si to z toho obličeje, vypadáš jak velikonoční kraslice.ˮ - milovaný tatínek. ,,Tyyvoe, ty máš zuby jak hvězdičky, taky tak žlutý a taky tak daleko od sebe, hahahaaa.ˮ - pubertální spolužák. ,,Tak malá a už má nalakovaný nehty? Utíkej si to do koupelny seškrábat, vypadá to strašně.ˮ - teta v mateřské školce.

A co muži, mají si kde hrát?

Když už jsem v předchozím odstatvci nakousla naši moderní dobu, pak si neodpustím jednu osobní poznámku. Bohužel se nám tu rozšířil takový nešvar, kdy nám do těchto našich ženských her začali fušovat muži. Někteří mají totiž tendence trávit klidně dvě hodiny v kuse před zrcadlem úpravami svého vzhledu. Jiní se chlubí svým botníkem se čtyřiceti páry kozaček z hadí kůže. A velká část pánů pak denně vystavuje na socky svoje retuší prohnaná selfie a stejně jako ženy si pak zvyšují sebevědomí díky komplimentům na svůj vzhled od followers, i když by správně jako bojovní chlapi se silnou jangovou energií (mužský princip) měli ukazovat tak maximálně své velké mužné činy a očekávat uznání na účet vybojovaných bitev - v nynější době např. skvěle rozjetý byznys projekt, zabezpečená spoko rodina, stopade na bench, čerstvě narozený syn nebo cojavim třeba vlastnoručně postavená chata.

Naprosto chápu, že je k tomuto zšenštělému jednání mužů naše společnost přímo nakloněna a ve své podstatě i k takovým věcem vybízí. Však sociální sítě jsou plné roztančených (nechtěla jsem psát vykroucených...) namakeupovaných chlapíků chlubících se svými plastikami rtů, díky čemuž jsou veleúspěšnými influencery či módními návrháři vydělávajícími statisíce měsíčně. A rozhodně tu nechci rozpoutat mýlku, že by o sebe muži neměli pečovat. Jen všeho s mírou a selkým rozumem.

Ženy, hýčkejte si svou esenci

Určitě nemám v plánu se tu někoho dotknout. Ať si každý dělá, co ho naplňuje a ať si každý sleduje, co jemu se líbí. Klidně si buďte jednoho půlroku homosexuály a druhého zase hetero. Ciťte se klidně nebinární, zastupujte hnutí feministek bez dětí, mějte svou kolísavou genderovou identitu a prostě kliďánko buďte sami sebou. Alespoň se nás tady na té přelidněné planetě bude rodit méně a přestaneme tu svou matičku Zemi demolovat.

Mě jako terapeuta v oblasti sexuality jen mrzí to, že jsme se dostali do doby, kdy správní velcí muži přebírají ženské role, krásné jemné ženy zase ty mužské a odůvodňujeme si to nejrůznějšími moderními myšlenkovými pohnutkami, které akorát ve finále potlačují naše přirozené role. Na základě toho pak nejsme v tomto našem duálním životě (ne, není prostě jiné pohlaví, nejsme hermafroditi!) šťastni a musíme docházet na nejrůznější konzultace a terapie. Obracejí se nám polarity a otáčejí prapůvodní rodinná poslání, kdy muž šel na několikadenní bitvu nebo lov, aby domů dotáhl jídlo, kožešiny apod., a žena se starala o děti, oheň a plody na zahradě. Čímž rozhodně nechci říkat, že bychom se měli vrátit do jeskyně, ale prostě by bylo fajn nevymýšlet novoty, které ponižují naši vnitřní lidskou přirozenost a sexualitu, a které ponižují opravdovost žen a jejich tolik potřebnou tancující ženskou energii.