Naslouchejme sobě, neboť v tom je naše síla

11.04.2020

Jak už jsem psala ve svém prvním článku o začátku mé cesty za poznáním posvátné sexuality, celé tohle dobrodružství je nekončící velké učení, které mě častokrát vede do nejúžasnějších tajů i nejtmavějších zákoutí. A tím samozřejmě nemyslím nějaká místa v hmotném světě. Tohle pro mě dechberoucí schodiště, po němž kráčím někdy vzhůru a někdy mám pocit bolavých kotrmelců zpět, je především pohled sama do sebe.

Foto od MK-Photo ART

Bez tmy není světlo

Ten, kdo je již alespoň pár kroků na krásné léčivé cestě za probuzením a osvobozením své duše, jistě ví nebo alespoň z části tuší, co tím myslím. A je úplně jedno, jestli tahle stezka vede přes mindfulness, sexuální hadí energii, otužování v ledové vodě, sebeprobouzení bez jiných podnětů nebo za pomoci šamanských ceremonií. Vše se totiž láskyplně doplňuje, tj. nic není lepší nebo horší než druhé. Jsem neskonale vděčná za vše, čím jsem si mohla projít, čím si nadále procházím a co mě ještě čeká.

Jooo někdy to vypadá, jak kdybych s lehkostí den za dnem plula. Zpívám si, našlapuji tanečními kroky, koutky pusy mám od ucha k uchu a jsem jak ovíněná. Avšak v mém případě to v takovémto období vypadá spíše na stagnaci při uvědomování dalších mezistupňů a většinou ani nepřichází žádné aha-momenty. Ovšem jindy jsou  dny, co by se daly pojmenovat jako jedna velká psycho houpačka, až si říkám, že mám snad jasnou bipolární poruchu :D Po těchto pádech do bahna ale většinou přichází něco většího, než kam může naše mysl dohledět. V podstatě se to nedá ani popsat slovy, takže se tu o to nebudu pokoušet. Kdo ví, ten ví. Jedno k tomu ale napsat mohu. I tahle úplná dna jsou díky těm následujícím prozřením a dalším schodům vzhůru prostě nezbytná. Protože bez noci není den, bez tmy by nebylo světlo.

Chci tím tedy podpořit i vás všechny ostatní, kteří si něčím podobným procházíte a jste na své cestě. Neuhýbejte z ní jen proto, že je to občas krkolomné nebo že to vaše okolí nechápe. Pracujte na sobě dál. Krůček po krůčku rozhýbávejte svou vibraci. A i když přes oblaka nevidíte další schod, zvedněte nohu a zase a znovu vykročte. 

Pomocnou ruku nám každičký den podává třeba všemocná příroda, kam ,,utíkám,, často a ráda. Velká medicína pachamama, poskytuje své dary jako je ticho lesa, nádherný zpěv ptáků, šum větru, bzukot hmyzu nebo třeba bublání tekoucí vody v řece. Tohle je prostě úžasný lék pro duši. Zde je prostor pro zklidnění, pro naplno prožití přítomného okamžiku, pro podívání se do sebe, pro božské chvíle bytí. Zde ulevuji své hlavě a nechávám rozpouštět strachy nebo kdejaká lpění. Pak teprve mohou přijít vize (v mém případě častokrát snové) a hluboké léčení vnitřních procesů.

Co když chci ale moje okolí mě brzdí?

Bohužel nebo bohudík tyhle zkoušky v podobě jiných lidí, co zatím nechápou, budou přicházet. Pro vaši podporu, třeba mě osobně někteří jedinci těžce nedávají... Občas se na mou osobu ozve přirovnání typu jako ,,Divná,, nebo ,,Zvláštní,,. V jiných případech má občas někdo silou svého velkého ega neutuchající potřebu mi slovně dokazovat svou nadřazenost. Ale to je také v pořádku a rozhodně jim to nemám za zlé. Jejich frekvence a osobní esence je ještě natolik slabá, než aby si to odpustili. Vlastně jim za to ze srdce děkuji, protože díky nim mohl vzniknout tento text.

Hlavně ani já nebývala jiná. Ještě před pár lety mě vědomější duše dosti válcovali a jejich vibrující energie mě spíše provokovala, což jsem si samozřejmě vědomě neuměla vysvětlit a raději jsem své nepohodlné pocity sváděla na ně, řešila je a neměla dostatečnou sílu podívat se do sebe. Však to bylo jednodušší a méně bolestivější, no neee :D

Nyní už v případě takových nebo podobných situací, raději ,,vypínám,, a pomyslně v hlavě odplouvám jinam. Mno a někdy, když to lze, tak se normálně zvednu a fyzicky odejdu pryč, než abych si na sobě dobrovolně nechala páchat, co se mě nepříjemně dotýká. Stále se to učím, takže i mé ego jednou za čas zareaguje a nechá se strhnout do laviny nízkovibračních slov a nejrůznějších výjevů na svou obranu. Ne, fakt nejsem osvícená a jako člověk mám stále svoje zažité reakce.

Zvonec na konec

Nechci nikomu dávat poučky, jak do těch schodů našlapovat a jestli brát schodiště po dvou nebo na něm stepovat. Všici jsme individuální stvoření s vlastní intuicí, takže bychom se dle toho měli i sami zařídit. Každopádně komukoliv z Vás, kdo již na něm jste, tímto nabízím přijetí a pochopení v podobě videohovoru, zpráv nebo i osobního setkání v plné přítomnosti třeba na lesním paloučku. Pokud budete potřebovat vyslechnout, ozvěte se mi (kontakty jsou zde na webu).

Sláva rodu, sláva naší zářivé duši!