Cyklická blíženkyně

14.04.2020

Někde jsem četla parádní článek, že pokud chce mít muž doma více milenek, ale zákony jeho státu schvalují pouze monogamii, pak by se měl oženit se ženou v blížencích. Ta mu totiž tohle jeho tajné přání splní dokonale.

Mno jistě, díky tomuto znamení zvěrokruhu si dotyčný zajistí minimálně dvě ženy. A rozhodně mi nikdo z heterosexuálního mužského osazenstva nevymluví, že si nikdy nepřál mít v posteli alespoň dvě baby a ještě navíc, když by to byly dvojčata... A co teprve když se uprostřed týdně objeví třetí a na víkend vystrčí růžky ještě čtvrtá. Takže o nějaké velké nudě ve vztahu s blíženkyní rozhodně nemůže být ani řeč. Nikdy si totiž nemůžete být jistí, která z tváří dotyčné ženy se právě ukáže.

Krása proměnlivosti a nestálosti

O ženském cyklu a fázích v něm už bylo napsáno mnoho článků a řeklo spousty vět. Bohužel však k mému překvapení stále mnoho lidí o těchto procesech nemá ani páru. Při tom v dřívějších dobách, kdy byla sexualita považována za posvátnou, se i cykličnosti věnovala velká dávka pozornosti. Obojí spolu totiž velmi úzce souvisí. A kdybychom alespoň z malého procenta v této naší době zaměřené na výsledky pochopili, jak toto funguje, jsem si naprosto jistá, že by se nám velmi ulevilo. Jak mužům, tak ženám. Muži by opět posílili svou jangovou energii, která je cílevědomá, nebojí se svých malých každodenních smrtí (ať už v podobě firemních jednání či orgasmů) a ochraňuje vše, co jí patří. My ženy bychom nalezly svou přes dva tisíce let zapomenutou léčivou schopnost, podporující a milující esenci, vášeň, tvořivost a konečně bychom zase životem ladně tančily vedle svých velkých a pevně vyhlížejících mužů. Prostě bychom se vrátili ke svým přirozeným rolím.

Jelikož se naše vědomí společnosti začalo probouzet a tím opouštět staré zažité paradigma, je jistě tato doba na dohled. Některé ženy již pochopily, že nemohou být stále v jednom stejném stabilním módu a jejich duši rozhodně neprospívá rychlý kolotoč pracovního nasazení a domácích ,,povinností,,. Jsme totiž proměnlivé. Naše cykličnost v sobě ukrývá 4 fáze (pro blíženkyně je dle mého těch fází někdy snad i 12...), které jsou rozdílné v cítění i podobě vlastního těla, vyjadřování emocí, chování nebo třeba i chuti na sex. S respektem k sobě samotným včetně pochopení těchto procesů jsme pak vůči tomuto všemu citlivější a už by nás ani nenapadlo říct větu typu: ,,Mno jo, mám zas krámy, to je prostě děs a nesnáším to.,, Jak by nás pak mohli uctívat ostatní, když ani my neumíme uctívat svou ženskost spojenou s cykly. Jak by pak jiní mohli respektovat naše nálady a všeobecně nás samotné, když to nedokážeme u sebe. A jak by nás pak mohli muži vědomě milovat (jak v životě, tak v posteli), když se ani my nemilujeme a mluvíme o sobě hanlivě. A to rozhodně nemá nic společného s egoismem nebo povrchností. Tohle je čistá láska k životu.

Jaro, léto, podzim, zima

O jednotlivých fázích, které mají mimochodem i muži, se tu rozepisovat nebudu. Za prvé je toho plný internet, takže se informace dají krásně dohledat, za druhé jsme každý originál, takže na nikoho nepasují stejná pravidla. Avšak cykličnost se dá pochopit i jako jednotlivá roční období. Jsme úzce spojeni s přírodou a tahle všemocná Gaia nám, alespoň v těch našich podmínkách podnebí, krásně ukazuje své jednotlivé fáze. Stejně tak Luna, která má svou opakující se periodu coby nov, dorůstání, úplněk a couvání.

Multidimenzionalita?

Jistě jste zřejmě pochopili, že blíženec je moje znamení. Mám proto několik osobností v jedné již od narození. Mno a pak jsem žena. Cyklická. Tudíž občas divoká a roztančená, příště něžná lesní víla, také si dokáži užít hloubku lenosti, někdy nechám promluvit archetyp děvky, jindy zase bujím přebytečnou energií a tak peču buchty, myji okna a běhám po venku i v plýskanicích. Takže když se spojí dohromady tyhle dvě nálepky, je z toho prostě jízda. Ale i přes všechno blbé s tím spojené, já si tu jízdu nesmírně užívám. Jsem vděčná, že tomuhle všemu v sobě alespoň zlehounka rozumím a tím ke své osobě i duši přistupuji s respektem. Mohu se tím pádem pak snažit o nezaškatulkování do jedné stejné polohy, kde mi nikdy nebylo dobře. Naslouchám si. A i když to nejde po každé, mohu si tak dovolit být svá ve svojí nestálosti. A to si můžeme přeci dovolit všichni.

Sláva rodu, sláva naší proměnlivosti v cykličnosti!